Počátky zámeckého parku jsou spjaty s novostavbou zámku těsně před rokem 1700, kdy hrabě Jan Dětřich Petřvaldský vyměnil vrchnostenské pozemky za zahradu buchlovické fary pod hřbitovní kaplí svaté Alžběty. Problémem i předností nově získaného terénu byla svažitá dispozice, což na jedné straně bránilo rozvinutí širokého parteru francouzské zahrady, na straně druhé však předurčovalo prostor k italsky působícím terasovitým úpravám. Je možné, že projekt zámecké novostavby, zamýšlený jako italská vila, byl přizpůsoben možnostem rozvinutí okolního typu zahrady. Volný prostor byl během stavby zámku rozdělen na tři široké terasy, navazující na čtvrtou, nejvýše položenou terasu zámeckého nádvoří. Vstup do zahrady tak byl umožněn jednak venkovními bočními schodišti, ale také zámkem s dvěma etážemi, v jehož přízemí se nacházela oválná sala terrena vedoucí přímo na první terasu. Zahrada se rozkládala na obdélném půdorysu, o něco širším než bylo předpokládané zahradní průčelí zámku a dosahujícím přibližně do prostoru dnešního obelisku.

Podle analogií, případně znázornění v hlavním sále zámku na fresce z roku 1701, je možné předpokládat, že nejstarší barokní zahradu tvořily květinové partery, doplněné nízkými střihanými boskety. Nedílnou součástí zahradní kompozice byly i sochy a několik vodních nádrží. Dosud nedořešené je přemostění vodního kanálu, které bylo s největší pravděpodobností do 90. let 18. století pouze dřevěné. Základním prvkem zahrady byla hlavní osa tvořená cestou, vedoucí tak jako dnes přes celý park. Podle zápisků barona Jana Nepomuka Hausperského z Fanálu zasáhl zásadním způsobem do podoby buchlovické zahrady po polovině 18. století hrabě Bernard Jan Nepomuk Petřvaldský, který patrně doplnil stávající kompozici vzrostlejšími a podle francouzské módy tvarovanými keři. O necelých čtyřicet let později však byla jedna z nejobdivovanějších barokních zahrad na Moravě přetvořena ve stylu nastupujícího sentimentalismu.

Přeměna formální barokní zahrady na sentimentální park je dochována poměrně přesně ve vrchnostenských účtech z 90. let 18. století. Nejvýraznější osobností zmiňovanou v účtech je všestranný brněnský umělec, sochař a intelektuál Ondřej Schweigl, kterého je možné považovat za tvůrce celé proměny parku. Kromě Buchlovic se podílel i na podobných projektech ve Veselí nad Moravou, na terasovitých zahradách hradu Perštejna či pozdějších úpravách liechtensteinského zahradního areálu v Adamově.