Razantní proměna interiérů nastala krátce po roce 1900. Stoupající hvězda rakouské diplomacie hrabě Leopold II. Berchtold se rozhodl přetvořit zámek na odpovídající rodové sídlo, které by mohlo zároveň plnit funkci místa určeného k neformálním diplomatickým setkáním. Přeměnou interiérů pověřil schopného architekta a designéra Dominika Feye. Základní ideou bylo vtisknout interiérům neobarokní a neorokokovou podobu, což měly vytvořit zejména nové tapety sjednocené s potahy sedacích souprav a závěsy, uplatnění orientálních předmětů a vytvoření velkého množství zejména kovových detailů jako byla klepadla, kliky, lustry nebo ozdobné mříže; většinu těchto předmětů vytvořila budapešťská kovářská firma Gyula. Kromě toho bylo zakoupeno větší množství antikvit a obrazů, z nichž mnohé podle starších vzorů namaloval hraběcí portrétista a učitel kreslení Karel Žádník. Hrabě byl s výsledkem spokojen a interiérům věnoval i drobnou poznámku ve své knize o dějinách hradu Buchlova. „Vlevo od sálu je salon, jehož stěny pokrývá dřevěné táflování z období Marie Terezie, doplněné bohatými postříbřenými ornamenty; podle portrétu Eleonory Petřvaldské je zvaný Eleonořin.“ Vpravo je pracovna současného majitele.“ Reprezentativní sídlo, ve které se původní vila po četných úpravách proměnila, začalo plnit roli důležitého centra rakousko–uherské diplomacie, v němž si kolem roku 1910 podávali dveře proslulí evropští diplomaté s neméně významnými politiky a představiteli veřejného života. Podoba interiérům zůstala po celou první polovinu 20. století a kromě drobných úprav při vytváření expozice až do dnešních dnů.

Současná prohlídková trasa zahrnuje 17 pokojů, salonů a koridorů, využívaných jako galerie, v níž je možné spatřit jak soukromé, tak oficiální prostory někdejšího berchtoldovského sídla. První část tvoří hostinské a dětské pokoje, do hlavního zahradního traktu jsou situovány reprezentační prostory, mimo jiné stříbrný salón s částí rodové galerie, hlavní, nebo také hudební sál, kuřácký salon a vedlejší hraběcí pracovna, v níž se v roce 1908 uskutečnila proslulá schůzka ministrů Aerenthala a Isvolského. Poslední oficiální místností je bohatě štukově dekorovaná jídelna s boční výklenkovou kaplí, ze které se vchází do soukromé části zámku s privátními pokoji a ložnicemi předposledních majitelů, hraběte Leopolda II. Berchtolda a jeho manželky Ferdinandiny Károlyové.

Interiéry, v nichž se odráží neopakovatelně noblesní atmosféra časů závěru habsburské monarchie, byly vytvořeny s vkusem nadšeného obdivovatele umění a elegantního příslušníka nejvýznamnějších aristokratických elit té doby. Je v nich možné objevit sběratelské záliby, zájem o rodovou historii i potřebu pohodlné a domácké atmosféry. Snad právě proto patří buchlovické zámecké salony k nejpůsobivějším historickým interiérům na Moravě.