Okázalý životní styl raně novověké aristokracie býval spojen s mnoha velmi nákladnými výdaji. Zatímco prostředky vynakládané na početný dvůr, slavnosti, vzdělání a mnohdy i mecenát brzy podléhaly zapomnění času, peníze uložené do stavební činnosti a sběratelství většinou přečkaly několik generací a své tvůrce tak připomínají dodnes. Tuto skutečnost si dostatečně uvědomovali už barokní objednavatelé, což nejlépe dokazuje myšlenka knížete Karla Eusebia z Liechtensteina v jeho naučení synovi z poloviny 17. století. „Dostatek prostředků by měl sloužit k tomu, aby byly stavěny monumenty zůstávající zde pro věčnou a nehynoucí památku.“

Jak dokazuje množství rodinných portrétů a historických obrazů, rodina Petřvaldských se prostřednictvím sbírek snažila, zcela v duchu barokního sběratelství, zejména uchovat důležitou rodovou paměť. Rozšiřování sbírky portrétů zajišťovaly jednak objednávky, ale také věna petřvaldovských a následně berchtoldovských manželek; podobizny příslušníků rodiny Wratislavů z Mittrovic, Trauttmansdorfů či Károlyiů patřily k výbavě buchlovských hraběnek až do 20. století. Portrétní galerie, starobylá a vzácná knihovna či předměty spojené s rodovými dějinami bývaly uložené hlavně na hradě Buchlově; v buchlovické vile se nacházela rozsáhlá kolekce obrazů s tématy pastorálních scén, květinových zátiší a loveckých výjevů. Kromě obrazů byla obě sídla postupně doplňována umělecky vysoce hodnotným nábytkem a dalšími vzácnými předměty užitého umění. Období systematické sběratelské činnosti, slibně započatá za vlády uměnímilovného hraběte Bernarda Jana Petřvaldského, který udržoval těsné kontakty s umělci na dvoře svého strýce Amata Antonína Petřvaldského, vystřídalo delší období nezájmu, provázené soudními spory s rodinou Kuenburků, drahými přestavbami zámku a finančně vyčerpávající filantropickou činností Leopolda I. Berchtolda. Obrat nastal až za vlády jeho syna hraběte Zikmunda I. Konsolidace rodového majetku i permanentní pobyt politicky zdiskreditovaného aristokrata vedl zejména k nákupu starých zbraní a obnově mobiliárního fondu na obou sídlech. V této souvislosti není bez zajímavosti, že hrabě Berchtold otevřel už v roce 1848 hrad Buchlov a jeho sbírky, jako rodové muzeum veřejnosti.

Největší zálibou hraběte Zikmunda I. bylo však shromažďování grafických listů a kreseb, které bylo typické už pro jeho otce Leopolda I. Bechtolda. Právě jeho zásluhou a zásluhou dalších majitelů Buchlovic, hrabat Zikmunda II. a Leopolda II., byla shromážděna jedna z nejrozsáhlejších a nejkvalitnějších grafických sbírek na území celé habsburské monarchie. Se svými 6378 jednotkami je zcela impozantní i v současnosti. Sbírka zahrnuje nesmírně pestrou řadu významných umělců z nejrůznějších epoch umění od 16. století do začátku století 20. Nejstarší část souboru představují grafiky a vzácné grafické inkunábule slavných mistrů německé pozdní gotiky a rané renesance: Martina Schongauera, Albrechta Dürera, Lucase Cranacha, Albrechta Altdorfera, či Hanse Baldunga.