Buchlovice

oficiální webová prezentace státního zámku

Z důvodu povětrnostních podmínek uzavírka parku prodloužena do 28. února 2017. Informace o uzavírání parku v zimním období naleznete v návštěvním řádu, který najdete v informacích pro návštěvníky. Zámek do 31. 3 2017 uzavřen pro veřejnost.

Zavřít

Petřvaldští (1688-1800)

Candore et vigilantia (poctivost a dbělost)

Za předka mocného moravského rodu Petřvaldských z Petřvaldu bývá považován Petr Meissner z Petřvaldu, pocházející ze Saska, který se v 2. polovině 14. století usadil na Moravě. Během několika dalších generací se rod prostřednictvím obratné hospodářské politiky, ale také díky výhodným sňatkům vyšvihl mezi nejbohatší pozemkové vlastníky, což otevřelo Petřvaldským cestu do nejvyšších zemských úřadů

                                                                  Přehled  Majitelů

Jan Dětřich Petřvaldský (1688-1734), zakladatel zámku

                                                                        

Zakladatel buchlovického zámku, Jan Dětřich hrabě Petřvaldský z Petřvaldu, se zapsal do moravských dějin Zakladatel buchlovického zámku Jan Dětřich hrabě Petřvaldský z Petřvaldu se zapsal do moravských dějin zejména jako vynikající hospodář a přední mecenáš umění.

 

Jan Dětřich podporoval na svých panstvích raně merkantilistické aktivity, směřující k ekonomickému povznesení Moravy. Kromě efektní sítě vzájemně propojených hospodářských dvorů se zasloužil o modernizaci skláren ve Starých Hutích, opřenou o plánované lesní hospodářství. Dostatek prostředků, podporovaný promyšlenou úvěrovou strategií vedl ke značnému rozšíření rodového majetku. Ke stávajícím panstvím Buchlov a Žeravice přikoupil lenní statek Horní Moštěnice, od svého švagra hraběte Leopolda Collona panství ve slezském Toszku a v roce 1715 od značně zadluženého hraběte Salma rozsáhlé panství Tovačov. Univerzitně vzdělaný a kultivovaný hrabě proslul jako milovník knih, sběratel uměleckých děl a významný stavebník, který stál u vzniku tak významných staveb moravského baroka, jako je kaple v Žeravicích nebo samotný zámek v Buchlovicích.

                                                                 

    zimund karel (1734 - 1751)

Po smrti Jana Dětřicha Petřvaldského v roce 1734 zdědil buchlovské a žeravické panství jeho prvorozený syn Zikmund Karel. Zikmund Karel, narozdíl od svého otce, příliš neupevňoval prestiž svého rodu prostřednictvím kariéry v zemských úřadech či okázalým životním stylem. Byly mu blízké záliby v magii, okultismu, horoskopech a v posledních letech života také v hluboké náboženské exaltovanosti. Tu mohl do značné míry ovlivnit i jeho sňatek se sestrou salzburského arcibiskupa Zikmunda Schrattenbacha a olomouckého biskupa kardinála Rudolfa Schrattenbacha, zbožnou hraběnkou Marií Krescencií.

Bernard Jan (1751 - 1763)

                                                                       

Intelektuální zájmy a náboženské zanícení hraběte Zikmunda Karla Petřvaldského předurčily jeho synovi Bernardu Janovi důkladné vzdělání na jezuitských školách v Olomouci. Vrcholem jeho vzdělání byla tak zvaná grand tour neboli kavalírská cesta, během níž procestoval několik německých států, Nizozemí a Francii. Po návratu z cest v roce 1762 převzal rodinný majetek, ke kterému bylo v roce 1761 připojeno impozantní dědictví po strýci Amatu Antonínovi Petřvaldském v podobě panství Střílky, Roštín, Cetechovice, Dolní Moštěnice, Kostelec, Přerov, Tovačov a Žadovice. Nadaný hrabě zvýšil rodinný lesk i získáním titulu císařského komořího, který po létech otevřel Petřvaldským cestu k vídeňskému dvoru. Jeho úspěchy podnítily i další úpravy buchlovického zámku, kde byla vytvořena barokní zahrada s oranžérií. Slibně započatý vzestup Petřvaldských však ukončila Bernardova předčasná smrt v květnu roku 1763. Větší část majetku posledního hraběte Petřvaldského poté získala hraběcí rodina Kuenburků.

Marie Terezie (1763 - 1768)

                  

Po předčasné smrti hraběte Bernarda se majitelkou Buchlova a Žeravic stala jeho mladší sestra Marie Terezie. Po smrti svého prvního manžela, „moravského Herkula“ Leopolda hraběte Otislava z Kopenic, se v roce 1744 podruhé vdala za Prospera hraběte Berchtolda z Uherčic, majitele Želetic, Žirošic, Tučap, Nezdašova a Stráže nad Nežárkou, kde prožila většinu manželství. Nedlouho po převzetí moravského majetku, který spravovala pro své nezletilé děti, se nedaleko hradu Buchlova zabila pádem z koně. Ještě téhož roku proslul její manžel Prosper Berchtold velmi „nekonvenčním“ sňatkem s pokřtěnou židovkou Teklou Gottliebovou. Podle pozůstalostního ocenění jejího majetku mělo buchlovské panství hodnotu závratných 350 000 zlatých.

Anežka Eleonora (1768 - 1800)

                                                                             

Starší dcera hraběte Bernarda a Marie Terezie Petřvaldských z Petřvaldu, byla na základě rodinné smlouvy vyplacena a za získané peníze pro sebe v roce 1766 zakoupila panství Hoštice. Po smrti své sestry získali někdejší majetek Petřvaldských, rozdělený na několik podílů, její synovci a neteře. Neefektivní správa majetku se brzy ukázala jako značně prodělečná, a proto bylo panství Buchlov a Žeravice podle tehdejší obvyklé praxe odprodáno nejbližší příbuzné. Anežka Eleonora, která zůstala po celý život svobodná, spravovala buchlovské panství až do své smrti roku 1800. V poslední vůli odkázala panství svému synovci Leopoldu hraběti Berchtoldovi, který na její počest a na počest jejího vymřelého rodu nechal v roce 1800 vytvořit dedikační nápis na obelisku v sentimentální zámecké zahradě podle návrhu významného brněnského sochaře Ondřeje Schweigla.